...
...
...
...
...

Od nynějška mě najdete na adrese:

http://aidrien-assagir.blogspot.cz/

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Čaroděj 2/3

12. srpna 2010 v 21:45 | Aidrien Assagir |  Jednorázové povídky
Autor: Adrien Assagir
Beta-read:
žádný
Fandom: originální
Pokračování: ne

Pairing: Kenneth / ??
Stručně:
Příběh o čaroději Kennethovi.
Varování:
Napsáno v březnu 2006, tudíž má prvotina.
Věnování:
Všem postavám z tohoto světa.

---

O pět let později

Jak čas plynul, objevil Kenneth v Arise nadanou a chytrou žačku. Pilně se učila kouzla a lektvary. Kenneth se ještě nějakou dobu skrýval za chladnou maskou. Ale postupem času se jeho chování k ní měnilo. Pouštěl ji k sobě blíž.

I Niara spatřila změnu v Kennethově chování. Radost v jeho očích, když se všichni tři za parných letních dnů koupali v řece.
Arisa s Kennethem po sobě stříkali vodu, honíce se jako malé děti. Doposud jej neviděla takhle šťastného. Radovala se s nimi.

Jednou v zimě, když za okny vítr proháněl sněhové vločky, seděl Kenneth s Arisou u hořícího krbu. Vyprávěli si o svém dětství. "Pocházím z dalekého severu," vyprávěl první Kenneth. "Ze země, která leží až za Dračí říší. Vládne tam věčný led a sníh, zimy jsou mnohem krutější než zde na jihu.

Můj otec patřil mezi přední šlechtice na královském dvoře. Užíval si bohatství a moci plnými doušky. Krásný a bohatý. Mohl se oženit s každou, na kterou ukázal. Tak se stalo, že jej jeho otec donutil se oženit, toužíce po vnukovi. Na plese ku příležitosti králových narozenin si vybral otec mou maminku. Souhlasila. Uzavření sňatku nic nebránilo.

Příliš pozdě poznala, koho si to vlastně vzala. Otec pil. Téměř každý večer si nechal přinést silné severské víno. Když dopil, odebral se do našich komnat, kde si vždy našel důvod, proč maminku zbít. Dokonce jednou potratila. Někdy se napil méně. Tehdy se jen hádali. Nenáviděl jsem jejich hádky.

Když jsem povyrostl, najal mi otec šermířského mistra, aby mne naučil bojovat s mečem. Na boj s mečem mi scházel talent. Bohové mi darovali talent na kouzla. Otce to rozčilovalo tak, že mne mnohdy zbil spolu s matkou. Začínal jsem jej nenávidět.

Jednou vypil vína víc než jindy a maminku v návalu vzteku zabil. Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera. Vzpomínám si, jak jsem držím umírající maminku v náručí a otec chrápe na posteli, kam se svalil. Našli nás ráno sluhové, kteří chodili do pokoje uklízet. Nalezli plačícího chlapce s mrtvou matkou v náručí a chrápajícího pána, vyspávajícího včerejší opilost.

Po pohřbu, který se konal za tři dny, jsem si sbalil věci a odešel jsem z domu. Nic mě na hradě nedrželo. Toulal jsem se po světě. Přes Dračí říši jsem došel do Karya. Zkusil jsem jít do sídla Rady. Konala se právě schůze. Vešel jsem a poprosil předsedu o slyšení. Přerušil na chvíli schůzi a vyslechl mou žádost. Viděl můj talent a hned ten den mě přidělil jednomu z Mistrů jako učně.

Trpělivě jsem se učil lektvary a kouzla. Jednoho dne jsem zvládal vše, co Mistr. Naučil mě již vše, co sám znal. Od povýšení na Mistra mě dělily jen Zkoušky. Bez problémů jsem je zvládl. Stal jsem se Mistrem.

Pracoval jsem pro různé zámožné šlechtice, nějakou dobu jsem působil jako dvorní čaroděj u krále Vlčího lidu. Podařilo se mi nastřádat tolik peněz, abych si koupil tento dům. Jednou při nějaké práci v Karyu jsem jej zahlédl. Odpadala omítka, zahrada zarůstala trávou, střechou zatékalo. Po zahradě pobíhala Niara a snažila se ji zbavil plevele. Moc se jí nedařilo.

Bývalý majitel prodával dům za směšně nízkou cenu. Chtěl se jej zbavit co nejrychleji. K domu jako inventář patřila i Niara. Koupil jsem jej. Opravil, nově vybavil. S Niarou jsem se spřátelil a zaměstnal ji jako svou kuchařku.

Pár měsíců před naším setkáním mi přišla zpráva od otcovy druhé ženy. Umíral a toužil mě naposledy spatřit. Se sebezapřením jsem se vypravil na sever. Rodný hrad se od mého odchodu téměř nezměnil. Jen sluhové po smrti mé matky odešli a vystřídali je noví.

Macecha mě přivítala s pláčem. Otce prý můj odchod zlomil. Miloval mě. Přestal pít, trápily jej výčitky svědomí. Nevěřil jsem. Zavedla mě do otcova pokoje. Ležel na posteli a spal. Dýchal slabě. Brzy přiletí Anděl smrti, říkal jsem si. Opatrně jej probudila. "Jsi to ty, synu?," Nevěděl jsem, zda odpovědět. "Jsem, otče," posadil jsem se na postel a uchopil jeho kostnatou ruku do své.

"Neměl bych tě o to žádat, ale zeptám se tě. Odpustíš mi?" Povzdechl jsem si. Provedl mi příliš zlého. Odtáhl jsem se a přešel k oknu. Díval jsem se z okna. Zaslechl jsem šum křídel. Musím odpovědět. Anděl přilétá.
"Odpouštím ti," řekl jsem, ale v srdci jsem mu neodpustil. Zabil mi matku. Zemřel v klidu. Do pokoje vešla macecha. Viděla otcovo mrtvé tělo a propukla v pláč. Odešel jsem. Přespal jsem ve svém pokoji. Nechal jej tak, jak jsem jej opustil. Druhý den jsme jej pohřbili. Hrad jsem přenechal maceše. Už se tam nevrátím. Domov jsem si vytvořil zde.

Nyní víš vše. Možná kvůli otci nedůvěřuji lidem. Možná proto, že každý, kdo se mnou chtěl navázat přátelství, měl na jazyku med a srdci jed. Mysleli si, že se se mnou
spřátelí a využijí mě. Několik lidí se o to pokusilo."

Po krátké odmlce začala vyprávět Arisa. "Můj příběh je kratší. Matka žila na elfském dvoře. Pocházela ze starého šlechtického rodu. Princezna, poslední korunovaná královna před elfským odchodem na Půlnoční ostrovy, rostla a potřebovala přítelkyni. Stala se jí má matka.

Obě se spřátelily velice rychle. Nehnuly se od sebe na krok. Král mou matku považoval téměř za svou dceru. Dívky vyučovali nejlepší elfští učitelé. Princezna dospěla a nastal čas ji provdat.

Mezi nápadníky si vybrala syna z jednoho ze šlechticů, Attise. Po svatbě se královskému páru narodily dcery, dvojčata. Jednu z nich, mladší, při útoku na palác unesli draci a vychovali k pomstě. Královnu to trápilo a mou matku, která se stala chůvou prvorozené dcery, s ní. Po čase se královně narodil syn. Po letech přišel na dvůr elfský čaroděj Mirren a s ním jeho přítel, můj otec.

Mirren brzy získal postavení dvorního čaroděje. Otec se usadil poblíž paláce a pravidelně za Mirrenem docházel. Postupem času se Mirren stal královým rádcem. Matka se s otcem velice sblížila. Zamilovala se do něj a porodila mě a mého bratra.

Prvorozená princezna vyrůstala v blahobytu, šťastná ale nebyla. Kdosi ji zaklel. Její tvář velice zošklivěla. Skoro každý se jí stranil. Matka jí pomáhala, jak jen mohla. Starala se při tom o mě. Vzpomínám si, jak stráže zatkly Vlka, nájemného vraha, který na dvoře hledal svou sestru Kannu. Na dvůr ji přivedl Mirren.

Zanedlouho, po princových narozeninách, se vetřela do paláce unesená princezna a vyvraždila téměř celou královskou rodinu. Její sestra včas utekla s Vlkem, který jí nabídl, že ji zbaví zakletí. Slyšela jsem, že účinně. Mirren se svým přítelem se včas ztratili.

Prvorozená princezna, nyní následnice trůnu, vyslala na nebe Znamení. Nabádalo elfy, aby se nalodili v Přístavech na lodě plující na Půlnoční ostrovy. Vypukl zmatek a panika. Každý sbíral nejnutnější věci a prchal do Přístavů. Matka byla mezi posledními. U lodí se stalo, že jsem se ve zmateném davu ztratila. Cestu jsem nalezla příliš pozdě. Poslední lodě vypluly. Musela jsem zůstat. Bratr též zůstal, ale opustil mě.

Toulala jsem se Dračí říši. Bída a hlad mě dlouho nutila prodávat své tělo. Jednou, když jsem se zatoulala mimo Dračí říši, ke mně přistoupil starší pán. Řekl mi: "Sleduji tě již delší dobu. Připomínáš mi mou dceru. Pojď se mnou. Rád bych se o tebe postaral." Šla jsem. Daroval mi domov a choval se k mě jako otec.

Nevěděla jsem o jeho nepřátelství s čarodějem jménem Hagard. Později jsem se dozvěděla, že Hagard zabil jeho dceru a on mu na oplátku zabil syna. Hagard chtěl vše ukončit a otrávil jej.

Skončila jsem na ulici. Rozhněvalo mě to. Opatřila jsem si dýku a v den schůze se vydala do sídla Rady. Zbytek znáš." Kenneth se pousmál. "Už víme o sobě vše." Téměř vše, řekla si Arisa v duchu.


"Docházejí nám byliny. Půjdu dnes nasbírat nové," zmínila se Arisa při večeři. Kenneth jen přikývl. Žvýkal právě kuřecí stehno. Šťáva mu stékala po bradě. O Arisu strach neměl. Chodívala na byliny pokaždé, když docházely. Čerstvě utržené byliny ukrývají více síly než kupované na trhu.

Po setmění se Arisa přemístila do opuštěného elfského království. Vyznala se v něm a nemusela se bát zlých tvorů. Ti sem nechodili. Tento les byl pro ně příliš dobrý. Postupně nacházela všechny chybějící byliny.

Mezitím ulehl Kenneth po vydatné večeři na lůžko a zavřel unavené oči. Poslouchal, jak v krbu praskají plameny, kolébajíce jej ke spánku. Usnul. Zdál se mu podivný sen. Arisa sbírala byliny a najednou se za ní objevil nějaký stín. Otočila se a stín na ni poslal ohnivou kouli. Koule ji zasáhla. Jen se jí koule dotkla, zachvátily Arisu plameny. Kenneth se v tom okamžiku celý zpocený probudil.

Jen otevřel oči, spatřil větrný vír, který se zvedl uprostřed místnosti. Arisa přicházela domů. Vystoupila z víru. Jen vešla, věděl, že se něco děje. Zvláštně na něj pohlédla. "Co se stalo?" zvedl se z postele. "Viděla jsem Hagarda.

Když jsem sbírala byliny, ucítila jsem něčí přítomnost. Otočila jsem se a tam stojí on. Přistoupil. Řekl, že jestli mu nebudu o tobě donášet informace, zabije mě. Odmítla jsem. Připravil si ohnivou kouli. Odrazila jsem ji způsobem, který jej vyděsil. Někdy ti jej předvedu. Rychle jsem se přemístila domů."

Nic neřekl. Jen se mlčky převlékl do čistého oblečení. Políbil Arisu na čelo a přemístil se pryč. Netušila, co má v úmyslu. Dostala o něj strach. Jestli se přemístil za ním, nedopadne jejich setkání pro Hagarda dobře.

Kenneth se skutečně přemístil za Hagardem. Takto ještě nezuřil. Ani když Arisa vešla do jeho pokoje bez zaklepání. Nalezl Hagarda v jeho pracovně. Jednal právě s předsedou Rady o nějaké záležitosti. "Hagarde," přerušil jejich rozhovor. Vztek z něj jen čišel. Hagard zbledl.

"Pohár mé trpělivosti právě přetekl. Už jednou jsi mého učně nabádal, aby ti na mě donášel, což ten hlupák udělal. Už tehdy jsem měl v úmyslu tě za to zabít. Neudělal jsem to. Myslel jsem si, že varování stačí. Nestačilo. Neustále ses snažil nasadit do mého domu špehy. A dnes v noci jsi chtěl zradu po Arise. Za odmítnutí jsi ji málem zabil. Dám ti za to menší dáreček," řekl a vytvořil ohnivou kouli.

Hagard nečekal, až Kenneth vyšle smrtící dar a mrštil na Kennetha taktéž kouli ohně. Koule se Kennethovi rozprskla na hrudi. Zachvátily jej plameny. Uhasil je a hodil po Hagardovi dvakrát větší kouli než držel prvně. Hagard se kouli nestačil vyhnout. Vzplál a v okamžiku shořel na popel.
Kenneth ztěžka přešel k hromádce, nevšímajíce si kouřícího oděvu a vyděšených pohledů předsedy. Špičkou boty rozházel popel, rozesmál se a z posledních sil se přemístil domů. Stačil přivolat Arisu. Pak upadl do bezvědomí.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Každý vyprávíme ostatním své příběhy. Příběhy nás utvářejí. Znát někoho znamená znát jeho příběh."