...
...
...
...
...

Od nynějška mě najdete na adrese:

http://aidrien-assagir.blogspot.cz/

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Čaroděj 1/3

12. srpna 2010 v 21:42 | Aidrien Assagir |  Jednorázové povídky
Autor: Adrien Assagir
Beta-read: žádný
Fandom: originální
Pokračování: ne

Pairing: Kenneth / ??
Stručně: Příběh o čaroději Kennethovi.
Varování: Napsáno v březnu 2006, tudíž má prvotina.
Věnování: Všem postavám z tohoto světa.


---

"Ještě zbývá Kenneth," pravil k sousedovi starý muž s dlouhými stříbřitými vlasy. Sousední čaroděj vypadal, že odpoví, ale přerušil jej plamenný vír, který se zvedl uprostřed místnosti. Z víru vystoupil mladý, velice pohledný muž. Muž pohlédl na starce. Stařec se zachvěl, když spatřil chladný, téměř ledový pohled. Nerad se díval tomu muži do očí.

Muži na ramenou mu šustil plášť s černým límcem a se stříbrnou výšivkou na černém podkladě, sepnutý stříbrnou sponou vykládanou rubíny.
Pod jeho šaty všichni viděli temně červené roucho, zdobené u krku stříbrnou nití, sepnuté v pase stříbřitým páskem. Na nohách měl obuté pohodlné
boty se stříbrnými upínacími řemínky. Dlouhé, hedvábně lesklé
vlasy mu drželo z tváře několik pramenů sepnutých stříbrnou sponou v týle.

"Vítej Kennethe. Jsi již očekáván," promluvil stařec nepatrně se třesoucím se hlasem. "Jistě," pousmál se nepatrně Kenneth. Moc rádi mě tady ale nevidíte. Nikdo z vás, pomyslel si. Pomalu přešel ke své židli u kulatého stolu.

"Přejděme nyní k jednání o tom, ke komu umístíme tři nové učně," ujal se slova stařec, předseda Rady. "Cedrik je již připraven složit zkoušky," pravil čaroděj s řídnoucími vlasy a rostoucím břichem. Kenneth se ušklíbl. O Yngvarovi se vědělo, že jeho čarodějnické umění není zrovna skvělé. "Dobrá Yngvare. Vezmeš si prvního učně," ukázal na jednoho z mladíků. "Kennethe," nadechl se k otázce předseda. "V žádném případě," přerušil jej rázně Kenneth. "Najdu si učně sám," zdůraznil poslední slovo. "Radě svého učně představím až to uznám za vhodné."

Předseda mlčky přikývl. Jednání o umístění dalších adeptů pokračovalo a Kenneth se ponořil do vlastních myšlenek. Po chvíli zahlédl koutkem oka na podlaze pohybující se stín. Rozhlédl se po místnosti, pátraje po návštěvníkovi a zároveň zapojujíce výborný čich, který získal tím, že se uměl proměnit ve vlka. K Vlčímu lidu však nikdy nepatřil. Čarodějové někdy přejali od zvířete, ve které se proměňovali, nějakou jeho schopnost.

Do nosu jej udeřil slabounký, pro normální lidi nezřetelný pach hněvu, špíny a potu. Uviděl dívku s dýkou v ruce, skrývající se ve stínech. Dýka se zlověstně zaleskla. Dívka se dívala na každého čaroděje. Zrak se zastavil na Kennethovi
. Jejich oči se setkaly. Nepatrně zavrtěl hlavou. Tohle ti nevyjde, řekl jí myšlenkami. Je tu spousta čarodějů, kteří tě v mžiku zabijí.

Když jsi tak chytrý, tak mi řekni, jak mám svůj úmysl provést
, odpověděla. Pousmál se. Vystup ze stínů a představ se jako má učenka. Jsem jeden z nejmocnějších čarodějů v radě, což ostatní nepřiznají. Naučím tě všemu, co sám znám. Nebudeš muset žít na ulici v bídě a nouzi. Až se vyučíš, vymyslíme nějaký způsob, jak se budeš moci tajně pomstít. Zamyslela se.

Zatímco probíhal jejich rozhovor beze slov, zbylí dva adepti na čaroděje dostali své Mistry. Stanu se tvou učenkou. Jmenuji se Arisa, pravila dívka a skryla dýku pod šaty. "Tak. Myslím, že se nyní rozejdeme," postavil se předseda. Býval by se přemístil domů, ale Kenneth jej přerušil. "Slíbil jsem, že vám představím svého učně. Tady je, " řekl a pokynul rukou směrem k Arise.

Ze stínů vystoupila dívka s dlouhými hnědými vlasy. Upřela šedé oči na Radu. Nikdo si nevšímal špinavých roztrhaných šatů, visících v cárech na dívčině těle. Všichni v místnosti upírali oči na její špičaté uši. Pousmála se. Každý na ni takhle zíral
.

Po chvíli se Rada vzpamatovala. "Rada nic nenamítá proti tvému učni," hleděl předseda na Arisu. "Pokud je to tak, odebereme se již domů," ozval se Kenneth. Předseda mlčky přikývl. Všichni se těšili domů. Kenneth přešel k elfce, vzal ji za rameno a oba zmizeli v plamenném víru.


Z víru vystoupili v přepychovém pokoji. Uprostřed stál psací stůl pokrytý hustě popsanými pergameny. Stěny lemovaly vysoké police přeplněné knihami, vázanými v kůžích. Mnohé svazky měly opotřebované hřbety častým používáním. Ohlédla se a spatřila krb, před kterým ležel koberec se zvláštními ornamenty. "Nechám ti připravit koupel. Předtím ti ale seženeme nové šaty," promluvil Kenneth. "Pojď za mnou," zmizel ve dveřích.

Pošli dlouhou chodbou osvětlenou koulemi s magickým světlem. Po chvíli došli kuchyně. V kuchyni
pobíhala čiperná stařenka. Stropní trámy ovíjel kouř z otevřeného ohniště. Místností se linula vůně pečeného jehněčího. "Ty už jsi doma? Čekala jsem tě déle," řekla vesele. "Ariso, tohle je má kuchařka Niara. Niaro, toto je má nová učenka Arisa." Niara na ni překvapeně pohlédla. "Rád bych, abys jí našla nějaké oblečení a připravila jí koupel."

Niara kývla. Stáhla hotové jehněčí z ohně a spolu s Arisou odešly kamsi do hlubin domu. Sám se odebral do svého pokoje. V pokoji bylo příjemné teplo. Sundal ze sebe oblečení a převlékl se do přiléhavých černých kalhot a modré tuniky. Na nohy si natáhl sandály. Černé vlasy si sepnul do copu, aby mu nepřekážely.

Protáhl se. Nerad chodil na schůze Rady. Unavovaly jej. Posadil se do křesla stojícího blízko krbu a zadíval se do plamenů.

"Niara nosí na stůl večeři," vytrhl jej z myšlenek hlas. Ve dveřích stála Arisa. Niara jí darovala dlouhé zelené šaty se širokými rukávy.
Její umyté vlasy ve světle ohně vrhaly zvláštní měděné odlesky. Zvedl se jen nerad.

Všude na chodbě vonělo jehněčí. Sbíhaly se mu sliny. Uvědomil si, jaký má hlad. V jídelně usedl na svou židli. Jídlo bylo výtečné. Když dojedli, Arisa pomohla sebrat Niaře talíře ze stolu. "Ukážu ti tvůj pokoj," řekl Kenneth a zívl. Arisa unaveně přikývla. Dostat se do sídla Rady ji stálo mnoho sil. "Dobrou noc Niaro. Jdeme oba na kutě. Dnešní den nás unavil," křikl na Niaru. Niara jim zamávala z kuchyně na rozloučeno.

Arisin pokoj se nacházel vedle Kennethova. Arisa hned ulehla do velké měkké postele. Příjemné teplo linoucí se z krbu ji pomalu uspávalo. Dlouho nespala v takové posteli. V poslední době lehávala, kde se dalo. Toto nyní patří minulosti.

I Kennetha teplo pomalu uspávalo. Asi již nadešel čas naučit své umění někoho dalšího, pomyslel si, než usnul jako miminko.


Arisu druhý den probudily sluneční paprsky nesměle nahlížející do pokoje. Jemně ji hladily, dokud namáhavě nerozlepila oči a neprotáhla se jako kočka. Ptáci vesele vítali nový den. Vklouzla do pantoflů ležících vedle postele a vydala se do kuchyně na snídani. Na chodbě ji upoutaly pootevřené dveře. Zvědavě přistoupila blíž a nakoukla dovnitř.

V přepychovém pokoji na velké posteli seděla Niara, v jejímž klíně spočívala Kennethova hlava. Jemně ho hladila po vlasech a tiše si povídali. Najednou Niara ztichla a pohlédla přímo na Arisu.

Kennetha zřejmě zajímalo, proč Niara nic neříká. Ohlédl se. Měkké světlo, které na okamžik spatřila, zmizelo. Vystřídala jej chladná zloba. Vstal a políbil Niaru na tvář. V mžiku se proměnil v nádherného orla, roztáhl křídla a zmizel otevřeným oknem do dálky.

"Co jsem provedla?" zašeptala Arisa. Niara si povzdechla. Vstala z postele. "Zde se dodržuje jisté pravidlo. Nevstupuj do jeho pokojů bez zaklepání, i kdyby byly dveře dokořán. Má rád své soukromí," řekla přísně Niara. "Jistě," špitla Arisa a umínila si, že toto pravidlo dodrží do puntíku.

"Kam odletěl?," zeptala se zvědavě. " Nevím. Nejspíš zamířil k Vlčímu lidu. Sužuje je zlá nemoc, která jejich lid zabíjí. Prosili jej o pomoc," protáhla se Niara kolem Arisy. "Z jakého důvodu skrývá tvář za chladnou maskou?," musela se zeptat Arisa, neboť ji opět ovládla zvědavost. "Život jej naučil nedůvěřovat lidem. Kdo s ním chce navázat přátelství, musí se hodně snažit, aby mu Kenneth důvěřoval. Pokud se ti podaří získat jeho důvěru, zeptej se ho sama na důvod. Za několik dní se vrátí domů."


Kenneth se vrátil druhý den. Celou cestu k Vlčímu lidu se zlobil. Zlobil se na Arisu. Jak mohla vejít bez zaklepání do mého pokoje. Na dveře jsem si nenalepil cedulku s nápisem Volně přístupno, běželo mu stále hlavou. Promluvím si s ní, až se vrátím domů. Teď na mě čeká důležitější úkol. Vlčí lid potřebuje mou pomoc.

V Temném lese, odvěkém sídle Vlčího lidu, vládlo pozdvižení. Zlá nemoc napadla už i krále. Kennethova pomoc byla víc než nutná. Pečlivě prohlédl nemocného krále, třesoucího se v horečkách. Situace vyžadovala přenos krále ke Kennethovi. Kenneth jej vzal za ruku a
přemístil se domů do pracovny. Vyčaroval postel a nemocného na ni uložil.

Pracoval mnoho hodin téměř bez přestávky. Mísil různé přísady, zahříval je, ochlazoval. Únavu necítil. Král, jehož utrpení jej hnalo dál, mezitím upadl do bezvědomí. Horečky nepolevovaly. Kenneth na okamžik přestal a dal králi napít. Scházel krůček k objevení léku. "Neboj se, králi. Za chvíli se ti uleví. Už jen okamžik," otřel královo upocené čelo. Nemocný pootevřel oči. "Děkuji," zašeptal namáhavě a opět upadl do bezvědomí.

Kenneth přistoupil ke stolu. Přidal k hnědé tekutině bylinu s tmavě zelenými listy. Tekutina zabublala a zčervenala. "Konečně," zaradoval se. Nabral trochu léku. Přiložil jej králi ke rtům, který jej spolkl. Za pár minut se dostavily účinky. Horečka polevila. Zanedlouho se král probral z bezvědomí a nic nebránilo jeho návratu domů.

Vlčí lid nepřestával Kennethovi děkovat. Kdyby je Kenneth nezastavil, zahrnuli by jej dary. Stačilo mu vidět v jejich očích vděčnost. Aby je neurazil, přijal jako dar stříbrný prsten se smaragdem. Šťastný a spokojený se vrátil domů.

"Ahoj Niaro. Vrátil jsem se domů. Vlčímu lidu již nehrozí nebezpečí. Hrozně mi kručí v břiše." Niara se lekla. Neslyšela jej přicházet. "To jsem ráda," usmála se. Posadil se a ona mu na talíř naložila hromadu brambor a pečeného kuřete. Spořádal vše. Umyl si ruce a odešel se převléknout ze zaprášeného, propoceného oblečení.

Oblékl si své oblíbené černé kalhoty a modrou tuniku. Někdo zaklepal. "Dále," nasazoval si sandály. "Omlouvám se," řekla Arisa. Otočil se. Mrzela ji jeho zloba. Cítil to. "Nezlobím se. Cti mé soukromí a já budu ctít tvé. Dohodnuto?," pohlédl jí do očí. Nepatrně přikývla. "Pusťme se do práce. Čeká tě ještě mnoho učení. Začněme odpoledne," pravil a šel do pracovny uklidit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Každý vyprávíme ostatním své příběhy. Příběhy nás utvářejí. Znát někoho znamená znát jeho příběh."